pátek 18. srpna 2017

Kendra Elliot: Pohřbení

Pod tíhou všech možných i nemožných úkolů jsem si nechala thriller Pohřbení od americké spisovatelky Kendry Elliot na poklidné a horké letní dny.  

Příběh začíná před 20 lety, kdy zmizel školní autobus prominentní soukromé školy. Nezbyla po něm ani stopa. Zoufalí rodiče už nikdy nedoufali v návrat svých potomků. O dva roky později se z lesa vynoří Chris Jacobs – jeden z pohřešovaných dětí a znovu rozdmýchává naději. Marně. Jediný přeživší si nic nepamatuje a bylo na něm znát kruté zacházení, mučení a na nešťastný případ se pomalu a jistě zapomnělo.

Současnost. Shodou okolností je nalezen masový hrob dětí a nález přesně odpovídá starému případu zmizelých. Ale ještě jedna oběť kromě přeživšího chybí – Daniel Brody, bratr reportéra Michaela Brodyho, syn senátora a úspěšné lékařky. Michael nemůže nechat nově objevené stopy vychladnout a vydává se na vlastní pěst pátrat, potom co se stalo s jeho bratrem i ostatními dětmi. 

Po Chrisovi se ovšem slehla zem. Jediný jeho příbuzný je jeho sestra Jamie Jacobsová, pohledná ředitelka základní školy. Ani ona nemá o bratrovi žádné informace. Společně se vydávají po stopách jejího sourozence a nemůžou se ubránit vzájemné přitažlivosti. Zdá se, že stíny minulosti zasahují i do Chrisovi přítomnosti a nové důkazy přinášejí nové problémy. Vraha nenechají nově nalezené důkazy a znovu otevřený případ chladným. Dokáže dvojice najít Chrise dřív než jeho nejhorší noční můra? 


Pohřbení je spíše romantické čtivo, ač o tom název knihy nevypovídá. Říká se, že v jednoduchosti je krása, toho se očividně držela i autorka Kendra Elliot. Příběh je prostý, dialogy jsou jednoduché, postavy nejsou komplikované – jednoduchost čpí z každého řádku knihy. Netvrdím, že je to úplně špatně. Autorčina přímočarost má určité kouzlo. Sází na zaručené thrillerové rysy, z nichž se dnes už jistě stávají klišé – zvídavý novinář rozčilující policisty, politická aféra, ospalé americké městečko či kráska v nesnázích. 

Zápletka je sice zajímavá, ale lehce předvídatelná a kniha je vhodná pro thrillerového začátečníka. Z takového tématu jako je únos autobusu plného dětí by se jistě dalo „vytřískat“ mnohem víc.

Výstižné, přesto strohé popisy postav. Krátké kapitoly. Svižnost děje. Příběh se více točí kolem romantického vztahu Michaela a Jamie, než-li dramatického příběhu vraždy dětí. Občas jsem se zadrhla nad nelogičností děje, proto oceňuji pohled z několika stran, ať už se jednalo o policisty a jejich pátrání nebo o násilníkovy myšlenky.

Jak by řekl klasik „nic nového pod sluncem“. Přesto jsem z knihy měla dobrý pocit a těšila jsem se na rozuzlení, i když mě vůbec nepřekvapilo. Romantika z knihy sálá na míle daleko, takže pokud očekáváte mrazivý thriller? Ruce pryč. 

Celkové hodnocení: 5/10

Originální název: Buried
Rok vydání: 2017 (originál 2013)
ISBN: 978-80-88096-51-1
Počet stran: 304
Nakladatelství: Mystery Press

Kendra Elliot se proslavila svojí prvotinou Hidden (2012), která se stala nejstahovanější e-knihou roku. Rodilá Američanka je od malička vášnivá čtenářka dnes již klasických detektivních a thrillerových románů Stephena Kinga nebo Nory Roberts. Za román Burried (2013) si vysloužila ocenění od magazínu Romantic Times.

Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme nakladatelství Mystery Press.

středa 16. srpna 2017

Makroskop: Nic není, jak se zdá!

Nažhavte svoji představivost a vyčistěte si okuláry. Poznáte rozdíl mezi žábou a otevřenou dlaní či autobusem a vázou? Jste si tím jisti? Makroskop, přístroj, který odkrývá jen části obrázku, vás možná vyvede z omylu.

Makroskop je nenáročnou rodinnou hrou pro 2 - 6 hráčů od 6 let. Cílem účastníků je postupně odkrývat okénka tohoto magického přístroje a odhalit, co za obrázek se vevnitř ukrývá.


Komponenty

Krabice vypadá na první pohled velmi povedeně. Po otevření víka na nás vykouknou kartony na vycvakání, abychom si mohli sestavit makroskop. Uvnitř dále najdeme pořádný balík oboustranných karet, 2 kostky a sadu krystalů ve dvou barvách na počítání bodů.

Jak se hraje

Pakl obrázků zastrčíme do makroskopu, vedle něho umístíme počítadlo kol a poblíž připravíme krystaly a hrací kostky. Každý hráč obdrží do začátku 2 krystaly. 

Hráč, který je na tahu, hodí kostkami. Na makroskopu může odhalit až dvě políčka označená čísly, která mu padla. Za každé odkryté okénko si vezme ze společné zásoby 1 žlutý krystal nebo se může pokusit hádat, co se na obrázku nachází. Za úspěšný odhad získá tolik vítězných bodů, kolik je neodkrytých políček nebo je naopak ztratí za špatný tip.


Hra končí v okamžiku, když figurka na počítadle kol skončí na 10 políčku, poté se odehraje poslední tah a určí se vítěz hry. Makroskop vyhrává hráč s nejvyšším počtem získaných bodů.

Hodnocení

Po grafické stránce působí hra velmi příjemně. Po otevření krabice se hráči ocitnou v sále odděleném kartónovou přepážkou vyvedeném ve steampunkovém stylu. Insert je zpracován na jedničku a jednoduše podtrhuje grafické zpracování celé hry. Dělení vnitřku krabice je účelné, jelikož do jedné části umístíte makroskop s obrázky a do druhé již použité obrázky a další herní materiál. Děti určitě ocení přístroj jako takový, po jeho složení vypadá skládačka opravdu realisticky.

Pravidlově je hra velmi přístupná. Celá pravidla jsou vměstnána na 3 čtvercové strany tvořící leporelo. Teto způsob je pro mě osobně nevyhovující, jelikož se mi hodně špatně čte (stejně si strany složíte). Krom toho si myslím, že nejsou pravidla správně seskládaná - v části, kde se vysvětluje, jak se hraje, určitě nechcete u 2. bodu číst - přečtěte si pravidla v sekci "Hádání obrázku“. Působí to rušivě, jelikož pár odstavců přeskočíte, otočíte na další stranu a vracíte se zpět k bodu 3. Celkově na mě pravidla dobrý dojem neudělala.


Co se týče herních mechanik, tak bych zde měl pár výtek. Kostky jsou de facto zbytečné - pravidlo, že za každé hozené číslo můžeš odebrat z makroskopu žeton je takto trochu navíc, jelikož další věta ho anuluje a říká, že pokud tam číslo není, může se odkrýt jakýkoliv jiný žeton. Dále se mi zdá zbytečné pravidlo se "soubojem", kdy hráč, který není na tahu, může hádat obrázek, pokud hrajícímu zaplatí 2 krystaly. Minimálně je toto pravidlo velmi nešikovně nastaveno. 

Hru jsem hrál se staršími dětmi (cca 12 let) a nějaké placení krystalů a následně říct, co si myslí opravdu nevycházelo, spíš se překřikovali mezi s sebou. Dále mi přišlo zbytečné sbírání diamantů, jelikož lze obrázky ve směs okamžitě poznat (až na pár vyjímek) po odkrytí minimálně 2 políček. Takže pokud se rozhodnete Makroskop vyzkoušet a hrát ho se staršími dětmi, doporučuji vynechat kostky i krystaly a hádat si jen tak pro radost.

Musím však ocenit, že oboustranných karet je ve hře dostatek, takže zábavy tomhle směru si užijete nepřeberně. Makroskop patří mezi tzv. "vstupní" hry, kdy může nalákat malé hráče a lapit je do osidel deskovek. Hru bych doporučil spíš pro rodiny s menšími děti, dejme tomu tak 1. a 2. třída základní školy. Těmto dětem rozvíjí tahle deskovka představivost. Máte-li již nějaké zkušenosti s deskovými hrami, určitě naleznete mnohem více zábavnějších rodinných her.

Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme společnosti Albi, kterou se zaměřuje zejména na rodinné hry. Z portfólia této společnosti můžete znát například Osadníky z Katanu či vědomostní hry jako je Česko a spoustu dalších.