úterý 25. října 2016

Moje první kniha aneb jak jsme se dostali ke čtení...

Uvařte si čaj nebo kávu, dejte si nějaký zákusek a pohodlně se usaďte. Povíme vám příběh, příběh o tom jak jsme se dostali ke čtení a jaká kniha (ta jediná) může za to, že s chutí čteme. 

František

Nebudu-li brát v potaz slabikář a povinnou četbu ve škole, tak začátkem všeho byly Vánoce, kdy jsem byl ve druhé třídě. Když jste ve věku 7/8 let, tak si píšete Ježíškovi o takový ty kravinky typu - auto s velkou korbou, Tamagoči, sovička Farby nebo něco s pokémonama, resp. vše  co strašně moc frčelo a vaši spolužáci to vlastnili a vy jste to museli mít taky. 

Přijde-li takový capard pod stromeček, tak se mu rozzáří očička, nejen díky té spoustě světýlek, ale také díky té kopě dárků, jenž se pod ním nachází a těší se, co mu Ježuch za to, že byl hodný naložil a zda dostane přesně to, o co si napsal. Mezi dárky se nacházel poměrně malý balíček, který jsem dychtivě otevřel. Jaké bylo mé překvapení (zklamání), když to byla pouze knížka. Ten pocit si pamatuju, jako by to bylo včera. Byl jsem na rodiče nehorázně naštvaný, že jsem nedostal nic z toho o co jsem si napsal, ale pouze nějakou knížku od nějaké paní Rowlingové s názvem Harry Potter a Tajemná komnata. 

Mám takový pocit, že jsem nakonec Harrymu v průběhu druhého ročníku šanci dal a přečetl si ji. Tak moc mě uchvátila, že jsem se do světa Harryho Pottera přímo zamiloval a takhle kniha byla ta jediná, která mě přivedla ke čtení a prožívání fantastických příběhů. Za to musím poděkovat nejen J. K. Rowlingově, ale i skvělým překladatelům, bratrům Medkovým, kteří de facto v českém jazyce stvořili úplně nový svět. 

Největší odměnou, v počátcích mé čtenářské kariéry, byla pro mě pravidelně na narozeniny a vysvědčení knížka z Harry Potter univerza. Na druhou stranu však na přelomu 11 a 12 roku došlo k vystřízlivění a většímu zklamání a to díky tomu, že žádný dopis z Bradavic nepřišel. Mám dojem, že se ta zatracená sova někde ztratila...


Denča

Ačkoliv to dost nerada přiznávám (a možná se za to i trošku stydím), první knížka, na kterou si jasně pamatuji a četla jsem ji dokola a dokola byla "Zuzanka na kolečkových bruslích". Nejspíš jsem ji dostala od rodičů a byla to jedna z milovaných knih až do doby než jsem zjistila, který literární žánr je pro mě ten pravý. Z toho období (kolik mi mohlo být, sedm/osm let?) si doma uchovávám ještě celou sérii knih o Heidi, malém děvčátku z hor. I tyto příběhy mě v dětství provázely a stejně jsem je milovala, hlavně si vzpomínám na nádherné ilustrace, kterým nemohu i po těch letech a "dospěláckém" vystřízlivění, upřít určité kouzlo.

První kniha, na kterou ovšem vzpomínám s příjemný pocitem, je "Láska za časů cholery", klasika od G. G. Marquéze. Tuto knížku jsem našla zapadlou v knihovně naší babičky a vzala si ji na dovolenou - čehož samozřejmě vůbec nelituji. Z dnešního pohledu jsem byla "ještě moc mladá", abych úplně pochopila pointu knihy, ale líbila se mi tehdy, miluji ji teď. Od té doby jsem ji četla snad desetkrát a pokaždé dokážu najít něco nového, živého, popisujícího moji nynější situaci...

Jaká je vaše knížka, která vás dostala ke čtení? Jak jste se k ní dostali? Nebo vás k četbě inspiroval nějaký člověk? Podělte se do komentářů.       

neděle 16. října 2016

FILM: Dívka ve vlaku: kniha vs. film

Někdo ji miluje, někteří jsou na vážkách a další ji nesnáší. Bavíme se o prvotině od britské autorky Pauly Hawkinsové, o románu Dívka ve vlaku, který získal ocenění jako Kniha roku 2015. Jelikož jsem viděl film a četl jeho knižní předlohu, dovolím si menší srovnání.

Věřím, že snad není nikdo, kdo by nezaregistroval boom kolem této knihy, minimálně šílenství kolem filmu. Dívka ve vlaku je dle mého názoru jeden z těch mainstreamových filmů/knih, který se svezl na popularitě Zmizelé. Pokud neznáte děj příběhu připojuji anotaci knihy.

Anotace:
Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se „její“ Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…

A teď už k filmu, potažmo ke knize. Ve filmovém světě není žádnou novinkou, že jsou děje filmů o proti jejich původním verzím pozměňovány či upravovány. To však neplatí pro Dívku ve vlaku. Děj plyne přesně podle mustru knihy, střídají se pohledy jednotlivých protagonistek a ten kdo knihu četl spíš hledá, to co scénáristé do snímku nedali. Očekával jsem nějaké odbočení od původního příběhu, ne nějaké razantní, aby to narušilo pointu, ale takové menší překvapení, ale ničeho jsem se nedočkal.

Ze začátku snímku bych trošku tápal, jakožto neznalý knižní předlohy, proč nějaká ženská jezdí sem a tam ve vlaku a de facto nikde nic nedělá. Divák tohle pochopí až v průběhu děje, kdežto v knize ví od začátku, která bije. Zdálo se mi trošku odfláknuté představení hlavního gró filmu, tedy sledování neznáme dvojice a domýšlení si co asi dělají. Ve filmu tohle všechno bylo zvládnuto během chvíle a nemyslím si, že nějak extra dobře.  

Čím se filmové zpracování lišilo od románu, je snad vynechání některý nedůležitých scén, jako je například Racheliny rozhovory s matkou nebo její intimní sblížení s "Jasonem".  

Foto: Universal Pictures, 2016
Co se týče plynulosti, tak kniha i její filmová předloha jedou na stejné vlně. Nemůžu se zbavit dojmu, že se obě verze tak trochu táhnou a jsou v některých místech nemastné a neslané až nudné. Proto jsem nepochopil, jak se z této knihy mohl stát bestseller. A ať jen nehejtuju, tak to, co mě nutilo číst dál/sledovat film byl však fakt, že autorka/scénaristé byli schopni udržet napětí při postupném rozplétání děje.

Příběh de facto ukazuje tři zoufalé, s prominutím, "blbky" a jejich naivní pohled na svět. Hlavně Rachel byla v knize občas na ránu, protože se většinu příběhu chovala jako kravka. No jde prostě poznat, že zápletku psala ženská a chování všech tří protagonistek dotáhla do extrému, nemluvě o představení archetypu muže-násilníka. Možná proto, že jsem chlap, tak tomu nerozumím, jinak si to neumím vysvětlit (nebo mám pravdu).

Myslím si, že výběr herců koresponduje s charaktery z románu. Emily Blunt v titulní roli byla příjemným překvapením a roli Rachel zvládla na výbornou. Ostatní herecký ansábl se svých partů zhostil s velkým nasazením a musím říct, že ani jeden z protagonistů mě nezklamal. Prostě se herci vžili do svých charakterů a předvedli to nejlepší.

Nečetli-li jste knihu, ale viděli  film nebo se na něj chystáte, tak román číst vůbec nemusíte. Kniha i film vám totiž nabídne totožný zážitek. Po knize jsem šáhnul jako po oddechovce po "náročnějších" knihách. Nečekal jsem nic extra, taky jsem nic extra nedostal, ale musím uznat, že splnila svůj účel. 

Jaký máte názor na knihu/film vy? Co se vám líbilo nebo nelíbilo? Máte-li nějaký postřeh, který jsem nezmínil, podělte se v komentářích.   

sobota 15. října 2016

Divnoknihy #1: Alexandrie

Už se vám někdy stalo, že jste narazili na knihu jejíž anotace vás zaujala? Zaujala vás, ale tím způsobem, že to autor rozhodně nemůže myslet vážně? Momentálně neberu v potaz žánr science-fiction, ale příběhy s absurdním dějem. V tomto seriálu si některé z nich představíme. V různých databázích mají však některé z nich vysoké hodnocení. Neberu tedy v potaz styl psaní, poutavost, ale obsah příběhu jako takového dle anotace.

První knihou, na kterou jsem narazil je Alexandrie od britské autorky Lindsey Davis. Za titulního hrdinu získala však autorka Sherlockovu cenu za nejlepšího komického detektivka. Podotýkám, že jsem ji nečetl, jen mě (ne)zaujala anotace. 

Anotace:
V roce 77 n. l. je Egypt pro bohaté Římany jedním z nejoblíbenějších výletních míst. Marcus Didius Falco vyráží i s manželkou a nezbednými dětmi na rodinnou dovolenou do Alexandrie, leč místo zaslouženého odpočinku ho opět čeká práce. Město je proslulé nejen majákem považovaným za div světa, ale i svou rozsáhlou knihovnou. Naneštěstí se však ukáže, že slavná knihovna je plná nejen vzácných a učených svitků, ale i intrik, pletich a akademické řevnivosti. Poté, co za podezřelých okolností zemře šéf knihovny, Falconovi nezbyde, než se ujmout případu, do jehož vyšetřování se tamním římským úřadům ani trochu nechce.

Co mě na první pohled zaráží nejvíc je rok 77 n. l., kdy si Římané obrážejí dovolené v Egyptě. To je v té době asi docela častá a oblíbená destinace a očividně přetrvává do dnes. Nedovedu si představit, že by se nějaká rodinka v tomto období sbalila a vyrazila na nějaký trip přes moře, nedej Bože po souši. Cestování dle mého bylo poměrně zdlouhavé. Nemluvě o různých konfliktech a nebezpečích spojených s oloupením, zavražděním, nemocemi či prodáním do otroctví, kór když cestujete s celou svoji familií.

Když už tohle pomineme, tak fajn. Hlavní hrdina je shodou okolností detektiv, který se v Alexandrii přichomýtne k vraždě "šéfa" (jak je napsáno v anotaci) místní proslulé knihovny. Nikomu z  místních se do toho šťourat nechce, tak se v tom nějakej váženej Říman začne vrtat. A zbytek rodinky je celej říčnej, jelikož fotřík šel makat, ať žije dovolená snů. 

Mám takový pocit, že autorka napsala příběh ze současnosti (kniha byla vydána v originále v roce 2009), ale z nějakého záhadného důvodu ho šoupla do kulis starověké Alexandrie. Možná si pro zajímavost knihu i přečtu a očekávám, že hlavní hrdina bude využívat moderní forenzní metody a mobilní telefon. 


Jak už jsem zdůrazňoval, knihu jsem nečetl a hodnotím pouze podle anotace. Na Databázi knih má například 92% (při 17 hodnocení) a na Goodreads téměr 4 z 5 hvězdiček (1772 hodnotitelů). Takže očividně další atributy knihy splňují přesně toho, co od ní čtenáři chtějí. 

Co na anotaci knihy říkáte vy? Četli jste knihy a historické reálie jsou nesmyslené? Líbí se vám nápad tohoto článku a máte nějaké tipy na knihy se zvláštní anotací, které bych si mohl vzít pod drobnohled?   

úterý 11. října 2016

Jak moc nás ovlivňuje knižní obálka?

Napadlo vás někdy proč jste si koupili zrovna tuhle knihu? Je vícero možností, které se nabízí. Možná vám byla někým doporučena, četli jste její recenzi, anotace mohla být více jak přitažlivá nebo žánr může být dobrým rádcem. Ale u většiny knih dělá nejvíc její obálka. 

Brouzdáte po knihkupectví, nevíte co si koupit. Zabrousíte do svého oblíbeného oddělení (ať jsou to detektivky, fantasy nebo humorná literatura) a upoutá vás jedna kniha. De facto vůbec netušíte, co od ní můžete čekat, ale prostě se vám líbí její vizuál. Znáte to?



Grafika, výběr barev, fotky nebo vhodný obrázek na obálce dělá opravdu hodně. Na druhou stranu ne vždy je to kvalitní počtení. Pojďme se podívat na pár příkladů.

Bereme-li v potaz ty zajímavé knihy, rozhodně mezi ně patří Sirotčinec slečny Peregrinové, jehož obálka je opravdu podivně zajímavá, vypadá děsivě a když nevíte o co jde, napadne vás, že to musí být nějaký horor, opak je však pravdou.  

Dále tu máme sérii pro dívky vyprávějící příhody Belly a jejího upířího přítele Edwarda. Netvrdím, že je to kdoví jak výborná a propracovaná četba, ale dokáže zaujmout hlavně náctileté dívky a jako vstupní knižní sérka to není zase tak špatný. Na hřbetě měla první vydání (nevím jak je to teď) část měsíce, takže když jste si koupili celou sérii složili jste si měsíc a zatmění slunce a krásně se vám toto panoráma vyjímalo na poličce. A když už máte jeden díl, musíte mít prostě zbytek.

A teď trošku z jiného soudku. Série Jima Butchera o chicagském čaroději Harrym Dresdenovi vsází na fantasy art, který se mi zdá opravdu cool, hlavně když je propracovaný. Ostatně, když já jsem bloudil po knihkupectví, tak při výběru zrovna této série jsem dal nejvíce na obálku a jsem za to rád, Harryho jsem si zkrátka zamiloval. Podobnou grafikou mě zaujaly Kroniky železného druida. 

Spousty knih si však čtenář všimne, až vyjde například film a propukne taková ta mánie, že zrovna tuhle knížku musím mít. Známé tváře na obálce, ale mnohdy k úspěchu, aby se z knihy stal bestseller, nestačí.

Knihy klasické literatury, jako jsou Bídníci od Victora Huga nebo Orwellovo 1984 líbivý vzhled nepotřebují. Koupíte si je prostě proto, že chcete a víte, že se jedná o kvalitní literaturu. Většinou tyto knihy naleznete buď pouze v jednobarevném provedení nebo s jednoduchým obrázkem.

Existují však i knihy, které sice mají poměrně zajímavou obálku, dokonce vás nalákají na fantastickou anotaci a on skutek utek. Jako příklad mohu uvést autorku Rob Thurman a její sérii Cal a Niko Leandrosovi, kdy jsem po přečtení asi 1/5 knihy V temnotě měl hrůzu v očích. Obálka fantasticky zpracovaná a splnila svůj účel, nalákala čtenáře, anotace obstojná, ale příběh o ničem. Samozřejmě záleží na preferencích, ale myslím, že zrovna tato kniha splňovala všechny mé předpoklady.

Jak to máte s knižníma obálkama vy? Jdete po obálce, a pak teprve po obsahu nebo si vybíráte knihu striktně podle anotace a recenzí? Jsou ještě nějaké druhy knižních obálek na které jsme zapomněl? Podělte se v komentářích a můžeme o tom podiskutovat. 

neděle 2. října 2016

Kniha vs. e-book vs. audiokniha

V tomhle článku jsme se rozhodli zprostředkovat naše názory a postřehy k jednotlivým, a v dnešní době velmi rozšířeným, platformám knih.

František

U klasické knížky jsme začínali všichni. Už jako malí jsme na nočníku drželi nějaké to leporelo a četli si. Ve školním věku se nám do rukou dostaly slabikáře a začali jsme objevovat krásu jednotlivých písmenek a spojovali je do slov. De facto knížka v papírové podobě byla Alma mater pro každého z nás. Osobně jsem na knihu v hmatatelné podobě do nedávna nedal do pustit, až do té doby než jsem objevil a hlavně vyzkoušel e-book. Fyzická kniha zabírá nějaké to místo a nechcete-li, aby to u vás vypadalo jako v knihovně (někteří by to pravděpodobně uvítali), tak je jen jedna možnost. Knihy můžete po přečtení posílat dá, teda pokud nejste typ sběratele-knihomola, který ty knížky prostě potřebuje, jako jsem já. Co rozhodně musím vyzvednout oproti její elektronické podobě nebo audio verzi, je vůně nové knížky, když si ji nesete z knihkupectví domů.

Moji top platformou je e-book, kdysi jsem se této formě zprvu bránil zuby, nehty a teď nechápu proč. Když někam jedete, vezmete si s sebou čtečku, která moc neváží a v níž máte de facto celou knihovnu, nemusíte proto s sebou tahat mnohem těžší knihu/knihy. Já většinou čtu při cestě do práce a z práce, ušetřené místo v tašce je k nezaplacení (krom toho se mi většinou u měkké vazby podařilo ohnout rožky). Elektronická verze má však tu nevýhodu, že je povětšinou šita horkou jehlou a nad výsledkem se občas musí přivřít oči. U některých knih (na některých si dávají nakladatelé záležet) se mi stalo, že jsou slova oddělena, tak až to bije do očí, chybí písmenka či je ve slovech překlep. Zkrátka v něm najdu více chyb než v klasické knize. Výhodou oproti papírové verzi je však příjemnější cena při pořízení elektronické knihy. Když to však vezmu do důsledku je počáteční investice do čtečky poměrně nákladnou záležitostí, ale myslím si že se vyplatí. Jen tak pro úplnost, já čtu na Kindle Paperwhite 2 a naprostá spokojenost.  


Audio knihy u mě zcela propadly. V první řadě se z nějakého důvodu nemůžu soustředit na příběh, pokud ho už neznám, proto si knihu neužiju a myšlenky pořád putují někam jinam. A navíc většinou u poslouchání usnu. U audio knih, jenž jsem zkoušel a znal, mi na příklad nesedla osoba toho, kdo tu knihu četl nebo některá čtená slova mi trhala uši. Příklad můžu dát u Harryho Pottera a Vězeň z Azkabanu, kdy profesor Lupin byl čten jako Lupíííín, což bylo opravdu nepříjemné poslouchat. Audio platforma je však většinou dražší než předchozí dvě alternativy, ale na druhou stranu máte-li zaměstnání jako je například obchoďák, kdy jste většinu času na cestách je tohle mnohdy jediná alternativa, jak být ve spojení s literaturou. 


Denča

Možná jsem staromódní, možná jen nerada experimentuji, každopádně u mě pořád vede klasická kniha. Držet něco v ruce, něco opravdového - už jen pro ten pocit se prostě nemůžu vzdát "obyčejné" knihy. Samozřejmě má papírová kniha oproti e-book jisté nevýhody. Od zabírání místa, jak v domácnosti, tak v tašce (ano, cestování s více než jednou knihou je při potřebě šetření místa v kufru takřka bolestný zážitek), přes neekologičnost až po neekonomičnost. Přesto není lepšího pocitu než si sednout s papírovou knihou v ruce, cítit vůni papíru, otáčet stránky...

E-book, jak to říct, prostě není ono. Jsem člověk bojující horko těžko s jakýmkoliv sebejednodušším elektronickým zařízením, navíc se na elektronickou verzi psaného slova nemůžu plně soustředit. Výhody čtečky knih ani vyjmenovávat nemusím - je jich plno. Nějak si neumím představit, že bych četla všechny svoje knihy v elektronické podobě. Vyžívám se v nákupu knih, dokážu strávit spoustu času v knihkupectví (a bohužel odejít o několik set korun lehčí). E-book by mi sice zjevně ušetřil pár slz při prohlížení mého bankovního účtu, za to by mi vzal jednu z mých oblíbených činností (a jediné věci, kterou ráda nakupuji!).


Audioknihy jsou milé. Ano, milé - to je to slovo, co mě napadne při popisu audioknih. Matně si vzpomínám, že když jsem byla malá mohla jsem dokola a dokola poslouchat audio verzi Verneho knihy Dva roky prázdnin. U audioknih záleží hlavně na vypravěči jestli se vám kniha bude líbit anebo ne - tehdy se mi Dva roky prázdnin moc líbily...Teď už jsem lehce kritická co se audioknih týče. Neznám nikoho, kdo by tvrdil, že rád poslouchá knihy (což je možná moje vlastní chyba, je tu možnost, že lidi, kteří mají rádi audioknihy nechtějí být mými přáteli či známými?!). Před časem jsem zkoušela jednu z mých nejoblíbenějších autorek Agathu Christie a Deset malých černoušků - neúspěšně. Zkoušela jsem Harryho Pottera - taktéž neúspěšně. Na audioknihy je velice těžké se soustředit, plně zažít příběh, ponořit se do něho! Přesto musím podotknout, že audioknihy jsou milé, když si vzpomenu na Dva roky prázdnin, na foukání větru v pozadí, uklidňující hlas vypravěče...

Jaké platformě dáváte přednost vy a proč? Je něco co jsme nezmínili jako výhodu či nevýhodu nějakého z formátů? Zapomněli jsme na nějakou verzi knihy? Podělte se s námi v komentářích.