FILM: Assassin's Creed

Film na motivy hry Assassin's Creed budí vášně jak mezi filmovými kritiky, tak i fanoušky této populární série. Tak se s vámi i já podělím o dojmy z toho snímku o boji mezi dvěma znepřátelenými frakcemi, Assasíny a Templáři. Společně zjistíme zda věřím přesvědčení.... 

Nápad natočit film na motivy této populární hry vznikly někdy v roce 2011, už od začátku bylo jméno tohoto bijáku spojeno s Michaelem Fassebenderem, který se krom hlavního protagonisty stal i jeho producentem. Na finální produkt v režii australského režiséra Justina Kurzela se můžeme podívat o 5 let později.     

Jak všichni víme, herní adaptace z valné části nedosahují úrovně svých předloh ani po kotníky, může za to většinou neoriginální příběh, resp. retteling toho co jsme viděli ve hře nebo naopak ucházející herecké obsazení či celkový vizuál, který je odfláknutý. Něco málo k úvaze nad tím, proč filmy na motivy her jsou vesměs braky, ale již k samotnému filmu.

(Zdroj: 20th Century Fox)

Příběh není vůbec špatný. Počáteční seznámení s malým hlavním hrdinou v minulosti řekne snad vše důležité, víc není potřeba. Když se vracíme do současnosti seznamujeme se s dospělým Callumem, usvědčeným vrahem, který je přiveden do Abstrego Industries, aby mohla být zkoumán život jeho předka a snad konečně Templáře dovedl k Jablku ráje. 

Když režisér uhne od tématu a vymyslí si vlastní příběh, je to špatně, když se drží křečovitě dějové linky, fanoušci nejsou spokojení, jelikož je to něco co znají. Filmaři si převzali téma, lehce zkopírovali dějovou linku prvního dílu počítačové série a dotvořili vlastním nápadem. Proč ne? Fanoušek si přijde na své, jelikož objevil nějakou spojitost se hrou a současně dostal nový příběh. Divák, jenž je sérií nepolíben, se poměrně rychle zorientuje a dostanete se do děje.

Jsme-li u těch podobností se hrou, užijeme si jízdu na koni, parkourové kousky po Španělsku 15. století, boj se strážemi i "bosy" a dočkáme se i toho, co je pro Assassíny typické, skok důvěry. Dále samozřejmě nechybí vrhání nožů, otrávených šipek či mizení pomocí kouřových granátů. Takže fanoušek může být více než spokojen.

Co mě nejvíce uchvátilo a současně dostalo, jsou scenérie s létajícím dravcem, kterých je ve filmu několik. Jako fanoušek herní série jsem byl potěšen a vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem na počítači s Altairem Ibn-La'Ahadem či Eziem Auditore da Firenze hledal možnosti, jak si prohlédnout určitou oblast. Indikátorem byl vždy orel a při vyšplhání na místo se celá oblast synchoronizovala a odhalila se část mapy. Prostě režiséru Justinu Kurzelovi velký palec hore.

Četl jsem negativní ohlasy na to, že film se více odehrává v současnosti než minulosti. Snímek se mi zdál vyvážený co do poměru těchto časových období. V období španělské inkvizice vnímáme příběh z pohledu assassína Aquilara. Ve filmu slyšíme krom angličtiny i španělštinu, což dokazuje, že film nebyl pouze vytvořen proto, aby generoval zisk, ale filmaři se snažili o co možná nejlepší zážitek pro diváka, respektive fanouška. Děj není nijak komplikovaný, avšak si neodpustí pár klišé jako je například romantická zápletka. Co mě osobně chybělo, byl někdo, jako byly ve hrách například skupinky zlodějíčků, nájemných žoldnéřů nebo kurtizán. Současnost snímku mapuje postup templářů k dosažení cíle a můžeme si prohlédnout středisko Abstrega. Dál má však vlastní příběh, jenž graduje a myslím, že dobře. Co mě potěšilo jsou další věznění assasíni odkazující se ke svým "předkům" z her.        

(Zdroj: 20th Century Fox)

Někdo zmiňoval že valná většina snímku se odehrává ve tmě a vůbec nic, krom obrysů, není vidět. Buď se dotyční koukali na staženou kopii někde z ruskýho kina nebo měli v sále zapnutá světla. Za celou dobu jsem tmu, v níž se "něco neurčitého" odehrává nezaregistroval. Ve filmu jsou temné scény, ale vše jde perfektně vidět, takže moc tomuto "negativu" nerozumím. 

Dalším velmi diskutovaným tématem byl Animus, přístroj pomocí něhož je možné proniknout do DNA subjektu a znovu prožít život jeho předka. Ve filmu se jedná o mechanickou paži, která je dosti variabilní díky tomu, že připojený se může volně pohybovat. Ve hrách jde o křeslo, které se však v každé z nich zdokonaluje. Rameno dělá to samé co počítačový Animus, akorát místo promítání obrázků (příběhu) na monitor je přehrává do prostoru a díky tomu se může testovaný reálně účastnit děje. Já tuto možnost vítám a tvůrcům tleskám.

Souvisejícím bodem je to,  jak se může po prvním připojením k Animusu subjekt okamžitě naučit bojová umění, když to předtím neuměl a ve hrách se to učí celým dějem. Ve hře je to logické, co taky jiného byste měli dělat? Byla by nuda, jestliže byste už od začátku uměli všechny dovednosti. Z filmového hlediska je to taky logické, připojený má v sobě DNA někoho, kdo tyto dovednosti měl a tím, že Animus vyvolá vzpomínky na život jeho předka, jenž má prožít, se to může okamžitě naučit. Krom toho je Callum vrah, a jeho minulosti toho moc nevím, kdo ví, třeba už nějaké bojové dovednosti měl a díky regresi je zdokonalil. 

Co se týče hereckého ansáblu, ten je více jak slušný. Kromě zmíněného Michaela Fassebendera, můžeme vidět například oceňovanou Marion Cotillard a jejího otce v podání Jeremyho Ironse. Takže loosery ze stran herců tu nemáme. Chování postav ve filmu odpovídá počítačové předloze a dojde i na jedno nepředvídatelné rozhodnutí.

Příběh je obstojný a bere si to nejlepší z počítačové předlohy. Herecké obsazení není špatné, ale určitě se nejedná o tip filmu, v němž musíme vidět excelentní herecké výkony. Inspirace dějem první hry je zřejmá, ale je doplněna o pár nápadů, které assassínskému univerzu rozhodně neublíží. Sečtěno a podrženo, přesvědčení ve mě zůstává silné a těším se na druhý díl.    

Hodnocení: 8/10